Email od Blanky z Brna

Ahoj...

JIž několik let chovám šnečky Achatina reticulata a krátce také achatina iredalei. Všechno to začalo, když jsem ve školce, kde pracuji jako učitelka, chtěla pro děti založit koutek živé přírody, aby se naučily o něco živého pečovat, mohly život přímo pozorovat a naučily se vážit si ho. Děti byly nadšené, rodiče také a tak jsme dostali akvárium a začali jsme s rybičkami. Jednou jsme na okně našli kudlanku, kterou jsme několik dní krmili cvrčky....bylo překvapivé, jak děti s naprostou samozřejmostí sledovaly a komentovaly, jak kudlanka loví, ukusuje cvrčkovi hlavu.... A pak, když jsme ji propustili na svobodu....jsem začala přemýšlet o dalším přírustku do naší třídy. Bohužel jsme docela narazily na naše vedení, obavy z bezpečnosti dětí, alergií, pokousání či poškrábání, zápachu, hluku, trápení se zvířete v zajetí....pro každé zvíře, které nás napadlo, se našly důvody proč ne. Potom jsme byly s dětmi ve zverimexu kupovat rybičkám krmení a tam jsme uviděli šnešky....a bylo jasno. Hned jsme si tři odnášli s sebou spolu s pytlem substrátu a zásobou sépiových kostí. Ve třídě jsme měli starší volné akvárium a tak jsme v něm hned po vycházce zařídili domov pro naše nové zvířecí kamrády.

Ti se stali základem našeho chovu, který se nám daří.....občas myslím až moc dobře. Šnečci dostali jména Tvaroháček, Pribináček a Hajdaláček.....podle velikosti, když jsme si je přinesli, měli ulitky 1,5 3 a asi 6 cm dlouhé. děti se o ně dodnes výborně starají, nosí jim z domu krmení a ve zverimexu jsme ať už celá třída, či jednotlivé děti s rodiči již pravidelnými zákazníky...už vědí pro co chodíme....krmení pro rybičky a sépiové kosti, občas substrát.

Mláďata z našich odchovů zatím umisťujeme k dalším nadšencům z řad rodičů dětí naší školky, vlastní rodiny či známých a kamarádů... Sama mám doma také naše potomky a beru si i mláďata narozená u nás ve školce na "vychování", jak se v naší třídě říká.

Nedávno nám přibyli dvě blondýnky.....a. iredalei. jsem moc ráda, že jsme získali další druh, děti tak mají možnost pozorovat jednotlivé, byť drobné odlišnosti mezi jednotlivými druhy, vnímat rozmanitost přírody. Ráda bych získala i další šneččí druhy, které se u nás vyskytují, a´t už pro náš koutek ve školce, tak i do vlastního domácího chovu...šnečci se totiž stali mojí velikou zálibou. A jak teď již z vlastní zkušenosti říkám...dívat se na ně je mnohem zajímavější než televize...


Blanka z Brna

PS:

Jednoho zimního podvečera jsme měli ve školce Čertovské skotačení s rodiči našich dětí. V naší třídě se sešly děti a rodiče i z ostatních tříd naší školky a došlo i na naše jednonohé kamarády. Děti ukazovaly ostatním kamarádům i rodičům naše šnečky, poisovaly, jak o ně pečovat, jak je krmit, co potřebují, jak se jmenují, a co jim nedělat....stále se kolem terária shlukalovaly skupinky zvědavců.
Po víkendu jsme zjistili, že jeden z našich tří kamarádů chybí a terárium bylo zavřené. Ty děti....asi nechaly otevřená dvířka a on utekl....hledali jsme všude, žádné cestičky od terária nevedly, přesto jsme hledali, odtahovali nábytek...marně. Asi si jej někdo odnesl domů. S tím jsme se smířili, jen jsme se obávali o osud šnečka, nejspíše potají přineseného domů a čekali jsme, zda jej někdo příjde vrátit. Dny ubíhaly a nic, děti byly ale stále smutné...chyběl jim náš kamarád Tvaroháček.
Nakonec jsme se rozhodli, že koupíme nového. Bohužel se nám ztratil právě náš největší Tvaroháček...a tak velkého ve zverimexu něměli....museli jsme si ještě nějaký čas počkat....ježíšek to zařídil a spolu s novými rybičkami nám přinesl i Tvaroháčka II. Vše se vrátilo do starých kolejí a na ztraceného šnečka brzy všichni zapomněli.
O letních prázdninách jsme šnečky nabídli do adopce dětem domů, aby se nám o ně v době, kdy bude školka uzavřena postarali. Ve školce probíhala rekonstrukce topné soustavy a došlo i na radiátory a při demontování obložení kolem radiátorů našla paní uklizečka zespodu přilepeného šneka. Hned si vzpomněla na událost, která se stala v zimě a velké hledání. Ulita však nejevila žádné známky života....jak by také mohla po více než půl roce bez potravy, vlhkosti, navíc v bezprostřední blízkosti topících radiátorů.
Aby nás to nemrzelo, rychle vzala ulitu, hodila ji do koše, vynesla do popelnice a pro jistotu ji ještě zaházela nahnilým ovocem popadaným na školní zahradě.
Jaké ale bylo překvapení, když po dalším otevření popelnice lezl šnek nahoře po ovoci a pochutnával si na jablkách... NO co mohla dělat...umyla šnečka pod vodou a přidala jej v září k ostatním a my jsme se mohli po prázdninách jen divit....jak to, že máme najednou čtyři.

Za dva roky, co šnečky chováme se toho děti hodně naučily....jsou pozorné a ohleduplné k živým tvorům, zodpovědně se o ně starají, dělí a střídají si péči o ně, neštítí se kontaktu s nimi.....naučily se je koupat a sprchovat...při tom je mokroým prstem hladí shora po krnku a šnečkům to nikterak nevadí....na dětské ručičky si úplně zvykli, když děti nakloní hlavu nad terárium...šnečci natahují tykaldla směrem k nim....i hodně "divoké" a nesoustředěné děti rády sedí u terária klidně po dlouhé minuty pozorují lezoucí nebo krmící se šnečky, kteří svými tykadly prozkoumávají terén před sebou. největší legrací pro děti je, když se mláďata vozí na ulitách starších velkých šnečků a když velké šnečky "venčíme ves prchovém koutku v umývárně.